Součást většího celku
Všední
Ale zásadní díl
Mé tehdejší radosti.
Uvedu scénu:
4 roky
3 paprsky
2 převody
1 kolo
Zmrzlý, vyškrábu se na svah a
zkrátím si to přes léč-thru
CVS
a spatřím podstatu
něčeho
nádherně
nudného.
Kolečko,
tvá guma je ouroborem,
tvé paprsky hodin tři ručičky,
rez soukolí metaforou sám sobě,
Udělal bych pro tě všecicko.
Zloděj,
majitel zámku,
zaměstnanci obchodu,
nevšímali si tě, museli si tě nevšímat
celá ta léta,
aby mi poskytli tuto pošetilost.
Vždy když se vylodím,
Jsi. Tu. Ty.
Ukradl bych tě,
uprostřed noci,
schoval tě ve svém srdci
a nesl si tuto náhodu s sebou
navěky.
Ale k čertu s tím vším,
tvá důležitost, jsem si zas všim',
je připoutána ke stojanu.
Pak tedy ukradl bych stojan.
Zvládl bych to - pokud pojmu:
kolo
zámek
stojan
a drobky betonu, co k tomu patří.
Avšak měl bych vědět,
potomku Consumer Value Storu,
mudrci z parkoviště:
tyto kontexty a jejich následky
též nejdou odštěpit.
Bojím se, že
kolo,
zámek,
stojan,
drobky betonu, co k tomu patří,
CVS,
a parkoviště pojmout nejdou.
Mé srdce patří malým radostem,
braných v odměřených předepsaných dávkách.
Proto prosím,
pokračuj ve své pouti.
To je ti mým darem.