Přál bych si být nehybným ochráncem. Silný jako skála, pevný jako kus kovu a se srdcem válečníka.
Kdybych mohl vykonat onu cestu a stát se něčím jiným, co spatřuji pouze ve svých představách, učinil bych tak. A potom bych mohl ochránit ty, na kterých mi záleží. Vysloužil bych si jejich důvěru a jejich respekt. A tyto atributy bych uzamknul ve svém diamantovém srdci, kde by nikdy nemohly přijít k újmě.
Přál bych si být nezastavitelným válečníkem. Chrabrý jako hvězda, věrný jako Měsíc a s úsměvem samotného Slunce.
Kdybych mohl vykonat onu cestu a stát se něčím jiným, co spatřuji pouze ve svých snech, učinil bych tak. A potom bych se mohl bít za to, na čem mi záleží. Vybojoval bych si lásku svého okolí a místo, které by bylo jen moje. A tyto cennosti bych si držel na hrudi, kde by je nejlépe ochránila má síla.
Přál bych si být nezkrotným akrobatem. Rychlý jako voda, podvolný jako provaz a navrch šarm, z nějž bije srdce rychleji.
Kdybych mohl vykonat onu cestu a stát se něčím jiným, co spatřuji pouze ve svých smyšlenkách, učinil bych tak. A potom bych mohl uchvátit všechno, co je na tomhle světe dobré. Vysnil bych si ambice a za pomoci umu bych všem dokázal, proč dali svou víru ve mě. A tyto výhry bych nosil pyšně všem na odiv, aby viděli, že i já to dokázal.
To?
No přeci život, to dá rozum. Každý ví, že život se nedá žít bez plánu. Kdo nehledí dopředu buď již našel to své, nebo nikdy ani nehledal. A já chci být lepší. Já to zvládnu všechno. Vyplním každý ze svých snů a nikdo ať se mi to nepokusí rozmluvit.
.
.
.
Nikdo?
.
.
.
Kéž bych měl, kde začít…
.
.
.
Kdybych měl kde začít, mohl bych se vydat na cestu a jít po ní až do svého vytouženého cíle. A potom bych konečně byl šťastný a měl všechno, co chci. Už bych nebyl sám, nebyl bych jen zasněný a neforemný. A tyhle věci bych zahodil někde po cestě, ať si je vezmou jiní poutníci. Mě už se omrzely.
Přál bych si, aby můj život měl smysl. Naplňující a unikátní, jaký nemá žádný jiný život. Jenom ten můj.
A možná, že můj život má nějaký smysl. Možná má slova ulpí v uších někoho, kdo je potřebuje. Já je nechci, klidně berte. Berte! Berte, povídám!
Haló?
.
.
.
Kde jsem to byl? Ach ano, smysl mého života. Co když existuji, abych byl? Sebenaplňující smysl, velmi neotřelá a titěrná věc. Sobecká svým vlastním způsobem. Život, který existuje jen, aby byl, no kdo o tom kdy slyšel?
Já rozhodně ne.
Já rozhodně ne!
.
.
.
Já to řekl, takže jsem to nemohl slyšet, a nebo jsem to řekl a zároveň i slyšel, což by ale taky byla uzavřená smyčka a já nemám rád uzavřené smyčky… Vždycky je něco víc, vždycky je tu něco dalšího, něco víc na snění… Nekonečno, to je lepší koncept. Chci být a snít a zažít všechno, ale chci, aby to všechno bylo nekonečné.
Potom bude můj život mít smysl už navždy. A to se vyplatí.
To není sobecké, to je krásné.
.
.
.
Kéž bych mohl být krásný…