Soupis o těch, jež jsou známi
Zařazeno jest, jak žádali jste, leč pozdržím se, abych vám zdůraznil, že si nelibuji v zadaných příkazech, jakobych byl jakýmsi služebníkem těch menších. Jsem zatěžkán povinnostmi i prací, jimž ani oni, ba dokonce ani ty, nemůžeš, jestliže jsi sám k sobě pravdivý, plně porozumět a ocenit jejich vážnost. Budu věřit tomu, že jestli budou žádat další znalosti, oni sami si je budou hledat, protože já nemám čas ani zájem jim dál vypomáhat. Jedni přišli dříve, druzí přijdou později — dveře jim měly být otevřeny.
Cinkají klíče Žalářníků
v katakombách. Oni sledují
s bystrýma očima ostatní,
ale vzácně něco vidí.
Ústa vězňů jsou plná výkřiků.
Však jen za vzdor to považují,
nýbrž pláčem a voláním to je,
jež je vyslyšeno.
Hledají nás na tichých místech,
v těch, která nejsou na mapách
nebo načmárané na papíře
neví, že nás mají pod nosem,
čekající, sledující dveře,
vezmeme i všechny ty ostatní
zase zpět s námi. Čekají
a jejich klíče těžknou více.
Sestra trpělivě dlí v své síti
Tato skupina známá jako Žalářníci, sebenazývajíce "Nadace", je v mnoha ohledech nejstarší a nejnebezpečnější z těch, jež by nás chtěli použít pro své vlastní zájmy. Jsou chladní, puntičkářští a ostražití, a kdyby zjistili, jak otevřít dveře nebo by znalosti o tom získali od našich zmocněnců, ocitli bychom se v neblahých okolnostech. Nejstarší zmínka o nich pochází z textu z roku 1344 “O Zatracených,” jenž je zmiňuje v minulém čase, jakoby zde byli od nepaměti.
Sama kniha vypráví o těch, jež byli na nějakou dobu uvrženi do zajetí Žalářníků, avšak první případ, kde jsou takto označování, je první příběh Cullahaina Binhalateeba1, kde se nechá právě Cullahain zajmout, aby se pokusil zachránit svého pokrevného bratra (v jiných zdrojích milence), kterého nalezl zmučeného a zmrzačeného. Pokud je nám známo, Binhalateeb byl první, jenž je označil jako Žalářníci.
V současné době doporučujeme, abyste se vytratili, jakmile Žalářníky zpozorujete. Pouze šestkrát za historii se nám podařilo úspěšně vniknout do jejich pevností a jen dvakrát se nám podařilo uniknout netknutí, měli jsme štěstí, že jsme měli podporu ve vymanění Hlasu Božího2 z jejich vlastnictví, a jestliže se nám ještě někdy naskytne příležitost, srazíme Velkého Zrádce3, jehož ochraňují, ale do té doby je necháme na pokoji. Zmije musí pocítit, když uštkne do obrněné paty.
1: Další Binhalateebova dobrodružství lze nalézt ve Velké knize o Maskách a Trpaslících.
2: Jak takovou věc získali, není známo, a obáváme se, že je zapojeno více rukou než je těch našich.
3: Cítím tu tvůj zrak, Starče. My pozorujeme. My vyčkáváme. Dej nám čas. Prohraješ.
4: Výňatek ze svazku O Zatracených.
My jejich louče už známe,
i když jsme z nich vždycky smutní.
První inkoust na stránce
ohně hned následují.
Z vědění jde strach a my
to vždy zachovávali.
Pamatuj, až paliči přijdou,
že jsme se již setkali. 1
Paliči knih jsou malou a mladou skupinou ignorantských bázlivých mužů, kteří dělají to, co by dělali všichni takoví ignoranští bázlivci: všechno jen ničí. Jsou to, bohužel, lidé, a jako takoví padají do veškerých nástrah, do nichž lidská kořist padá: chtíče po destrukci, nenávisti ke všemu neznámému a strachu z toho, čemu nerozumí. Zatímco Žalářníci k nám zaujímají alespoň chladný, úzkostlivý, zvídavý postoj, Paliči knih by nás nejradši viděli vyvražděné a vykuchané, nechaje nás ležet někde v stoce, aby nás odnesla špinavá voda jako prachbídný odpad. Není třeba říkat, že se vyžíváme v maření jejich plánů.
Paliči knih se poprvé objevili na konci Třiceti let Žalu brzy poté, co Velké Sežehnutí2 zničilo část Východního Křídla. Dozvěděli se o nás prostřednictvím Žalářníků a od té doby neúnavně pronásledují naše lidi. Jsou však jen novou částí linie Saracénů, Křižáků a Mongolů, jež se zajímají pouze o násilí a smrt, jak viděl Plutarch3.
Je třeba se jim vyhnout, ale nikdy se jich nebát.
1: Graffiti zaznamenané na pánských toaletách v sídle OSN z roku 1981.
2: O dalších ztrátách při Velkém Sežehnutím si lze přečíst ve svazcích Kniha ztracených jmen a Útočiště.
3: Vztah mezi Plutarchem a Chankayou, nynějším Archivistou, je z velké části záhadou, ačkoli je známo, že mu byl třikrát povolen vstup do Pátého Archivu, což je dodnes více, než se kdy jakékoli jiné lidské bytosti poštěstilo.
O Oběšeném
Kropenatá ruka chytá se
konce života, sladké smrti.
Kam ó člověče schováš se,
až Oběšený král dech vezme ti?1
Bytost v současné době známá jako Oběšený král2 bývala jednu dobu obyvatelem Knihovny. Nicméně se během jeho pobytu stala Knihovna více osamocenou a ve svém rozsahu více zasmušilejší. Tyto problémy dosáhly svého vrcholu na konci jedenáctého století, kdy bylo najednou ztraceno ohromné množství vypůjčených spisů.3 Strach z vědění a osobního růstu prorostly vnějším světem natolik, že bylo třeba staletí je zvrátit, a jejich pozůstatky přetrvávají do dnešních dní.
Samotný Oběšený král je neznámou prastarou věcí s více jmény než je hvězd. Staré Babylónské rukopisy, z nichž ta věc vzešla, byly zničeny, avšak objevuje se stále více a více případů jeho vlivu. Někteří jej považují za původní zdroj strachu objevující se v psaném slově, kdežto jiní tvrdí, že je mnohem starší.4
1: Tento krátký verš byl nalezen na náhrobku nedaleko South Chayanne Point v Kalifornii roku 1983. V hrobě nebyly nalezeny žádné ostatky a jediné označení hrobu sestávalo z iniciál F. H. Správce uvedl, že náhrobek se objevil 'přes noc.'
2: Jako předcházející jména patřící této bytosti jsou uváděna Apotheon, Pinyin Si a Nergal. Alespoň o jednom z nich, Nergalovi, je známo, že je falšené.
3: Znalosti byly z velké části obnoveny po konci temného středověku a nástupu renesance.
4: Pro úplnější diskusi vizte "Návrat vědění - Znovuzrození života" od M. Simoniho a Chestera T. Cobblehewera, cirka z roku 1560.
5: Západovirginská deviace je stále, ačkoli považována jako obzvláště floridská, uznávána většinou čtenářů za nejlepší. Úplná sbírka deviací lze nalézt v bibliografii kardinála Jaye.
Žil byl kdysi muž,
chladné srdce měl,
zkoušel a zkoušel,
však plán mu nevyšel.
Ten muž žil v dole
"Jen slyště!", řval,
"zůstanu ve tmě!",
a tak Dark se jmenoval.1
Knihovna stále udržuje přátelské vztahy s nejnovějším ztělesněním Obchodníků, kteří sebe nazývají Marshall, Carter a Dark s. r. o. Výměnou za nevelké částky či kopie ztracených textů pronikají na naše přání do sídel Žalářníků i Šílenců a znovuzískávají důležité předměty, stejně jako to dělali jejich předchůdci. Zatímco jejich dva očividní účastníci, vážení pánové Marshall a Carter, věří, že jsou jedinou takovou institucí, obdoby Obchodníků existovaly již dříve. Gypsimnum, Shylockova čtvrť a Černý Trh sloužily kdysi ke stejné roli, a taktéž každá z těchto společností věřila, že byly první. Takový je způsob inovace.
Třetí ze skupiny, pan Dark, je předmětem zájmu mnohých členů Knihovny. Je známo a ověřeno, že je to stejný Dark, který vedl Gypsimnum pomocí anonymních darů a také udržoval několik obchodů v Shylockově čtvrti.2. Navíc je způsob, jakým Dark komunikuje, často matoucí. V Knihovně byly mnohokrát nalezeny knihy s věnováním nebo poznámkou3 od Darka4, které odkazují většinou na okolnosti, jež je třeba rychle využít. Každopádně se nám úspěšně podařilo za pomocí těchto informací vydobýt služby ze současné inkarnace Obchodníků, často výhodné pro obě strany. Navzdory tomu je však doporučena opatrnost při uzavírání dohod s Obchodníky. Jen vzácně jsou spokojeni s rovnocennou výměnou, neboť takové smlouvy těžko vedou k většímu zisku.
1: Tato báseň byla nalezena zasrtčená v knize s nepopsanými stránkami a nápisem Hlavní účetní kniha. Věří se, že jde o nezařazený krátký verš z knihy dětských říkadel Zpěv pro zdar, verš pro věrnost, kterou napsal Mr. Johann Dark, který, pokud je nám známo, zemřel v roce 1643.
2: Ověřeno za pomoci archivů a účtenek.
3: Úplný záznam těchto svazků je pro zájemce přístupný v Archivu duchovního a obchodního umění v Bosonském křídle ve čtvrtém podlaží.
4: Podpis byl pokaždé ověřen za pomocí esoterických a spirituálních prostředků.
5: Gryphon byl pátým a nejdéle působícím Archivářem Knihovny.
6: Věří se, že jde o referenci na Doktora Johna Deeho. Dr. Dee nebyl nikdy členem Knihovny a ani mu nikdy nebyl povolen vstup.
7: Přiložená informace byl křesťanskobiblický verš odkazující na ukřížování a fráze "E. I. Co., se vším všudy."
8: Gryphon uposlechl tuto radu, nechal přemístit spisy z Východního křídla a tuto část Knihovny uzavřel. Brzy na to došlo ke znovuzískání svitků z pod Káhairy a k jejich uložení bylo použito právě Východní křídlo.
O Zbožných
Sláva!
Sláva!
Sláva Pánu!
Nalezneme je!
Uzdravíme je!
Uctívat budeme
Našeho Pána!1
Zbožní jsou členy víry s názvem Círekv Rozbitého boha, jež je v současné době pečlivě zkoumána mnohými obyvateli Knihovny.2 Jejich víra spočívá v myšlence, že množství artefaktů roztroušených po celém světě, v rukou různých skupin3 a sběratelů tajemna,4 jsou vlastně částmi božské bytosti. V současné době, zatímco se věřící snaží tuto bytost zrekonstruovat, probíhá v Knihovně vášnivá deabata o jejich snažení, přesněji:
Opravdu tato entita dříve existovala a její části byly roztříštěny, nebo neexistovala vůbec, ale instruuje své vlastní stvoření?5
Ti, jež věří, že kdysi doopravdy existovala, dále pokračují v dohadech o tom, co se mohlo stát takové mocné bytosti, jež je nedílnou součástí chodu světa, že pozbyla celistvosti. Jiní si myslí, že bude entita vytvořena v budoucnu a obeznámí své stvořitele o metodách zkonstruování v minulosti. Tak, či onak, je možnost sedmé pravé víry6 fascinující pro většinu našich obyvatel, a Ruka pozoruje počínání v pátrání této skupiny po odpovědích na otázky.
1: Z dětské modlitební knížky Církve Rozbitého boha s názvem Láska k čistotě
2: V současné době zkoumá neméně než třicet členů Knihovny různá odvětví a sekty církve, a téměř denně zasílá zprávy o jejich vzniku a fungování. Je běžné, že tyto oči a uši Ruky se sektami obchodují, takže komuniké mohou často měnit názvy. Prosíme, abyste si důkladně ověřili zdroje, a tím předešli nejasnostem.
3: V dnešní době mají Žalářníci ve vlastnictví několik kusů. Bylo navrhnuto, abychom se je pokusili získat a navrátit je Zbožným, aby v nás a naše pozorování měli větší důvěru.
4: Předpokládá se, že alespoň jeden kus z pána Zbožných je v držení soukromého sběratele, který jej koupil v aukčním domě Christie's v roce 1989. Tento muž je dodnes známý pouze pod pseudonymem COG. Je potřeba další výzkum.
5: Další informace naleznete v rozsáhlém spisu Mohammeda Alshanaraiho Roztříštění Svátosti a krátkém pojednání Heinricha Richtera Všemocnost přesahující.
6: Úplný výpis pravých vír naleznete aktualizované a revidované série Elliota Schmidta Na základě víry (obsaženo zkoumání Mormonismu a odstraněno mnoho mylných doměnek o kanibalských kultech zařazených od verze z roku 1644). Doporučujeme přečíst.
7: Mohammed bin Abdullahtif al Kraidees od té doby nebyl spatřen, nikdo o něm neslyšel a ani nebyl kontaktován či nalezen pomocí zvláštních postupů. Mnozí se domnívají, že je jeho duše nyní za hranicí dokonce i našeho dosahu, což mnoho členů Ruky shledává znepokojívým.
Haló, pane! Hálo, pane!
Jak jen vaše jméno zní?
Budeme se volat stejně,
až vám vaši duši sním!
Nene, pane! Nene, pane!
Má duše je jenom má!
Už je pozdě milé dítě,
teď u tebe přebývám.1
Jsou věci mnohem starší,vmnohem nebezpečnější a mnohem strašnější než cokoliv existujícího. Jsou to věci, které nikdy neexistovaly, neexistují a nikdy existovat nebudou. Ale snaží se o to. Říkáme jim Nebytosti. Pohybují se ve skrytých koutech míst, vždycky z dohledu. Jsou tvořeni "zbytky zapomených příběhů, ztracených eposů a opuštěných snů."2
V pradávných časech3 byly Cesty jasné a čisté, kam až oko dohlédlo, lemované ovocnými stromy nabízejícími odměnu za příběhy o světech cestovatelů. Tvrdí se, že čím více a více lidí snilo a pak ztratilo, vyprávělo příběhy, které pak byly zapomenuty, a zemřeli bez toho, aby vůbec znali sami sebe, se Cesty stávaly temnější a temnější. Zrodily se Nebytosti.4 Jiní praví, že Nebytosti jsou pouhé duše těch, kteří uctívali mrtvé bohy, hledajíce možnost povolat druhé ke slávě,5 přičemž jiní zase říkají, že jsou to jen výplody představivosti s jednoduchým tvarem a tělem, které jim daly Cesty.
Ve všech případech však dobrodruzi z Cest začali mizet a místo nich se začaly objevovat věci, které neměly existovat. Skutečná Nebytost však nebyla spatřena již po tisíciletí, neboť se vzájemně loví. Jakmile jedna z nich dosáhne bytí, je téměř okamžitě pozřena svými bratřími.
1: Z Podhozenec a vědro, vydané roku 1911.
2: Z Legendy o Úsvitu Člověka a jiné pravdivé mýty od Thorga Severního, starověk
3: Jak uvádí věrohodný apokryfní text Vize vzdálené minulosti od Serpentia Hubridida, pravým jménem Edwina Smythe, 1972.
4: Existují tisíce zmínek o Nebytostech v různých knihách, ale většina z nich by měla být označena za fikci. Jestliže je řečeno, že Nebytost promluvila, je příběh považován za nepravdivý, neboť se učenci obecně shodují na tom, že Nebytosti mluví pouze s těmi, které již uchvátili.
5: Pro fascinující rozbor této problematiky a další podobná témata vizte svazek Nesmrtelná duše a víry v úpadku od N. Bernnarda Malkiho.
6: Kniha Harlisse Cabernatche nebyla dosud napsána, ale citace z ní lze najít v několika jiných textech. Je považována za hlavní zdroj znalostí o Nebytostech.
O Bezejmenném
Přicházeje, odcházeje,
jak jen můžu chtít.
Nedozvíš se, jaké to je
v tom sevření žít.1
Za dobu existence Knihovny se vyskytla jen hrstka těch, jež se od nás odvrátili. Nejnedávnější z nich, nazýaný Velký Zrádce, opustil naše síně a uchýlil se ke skrytému životu. Ironicky však bude vždy ten první nejvíce zapamatovatelný. Bezejmenný zradil Knihovnu, když z neznámého důvodu vpustil dovnitř skupinu tvorů lapených jeho kouzly a pokusil se dostat až do nejhlubších sklepení. Dříve býval pokládaný za dobrého učence, znalého našich zvyků a magie a jeden z nejlepších dějepisců Knihovny.
Jako odvetu za činy, jež spáchal, otevřeli ti první všechny knihy, v nichž se nacházelo jeho jméno, a vyškrtli ho z nich a nejen to. Vymazali ho ze vzpomínek svých i všech ostatních kolem něj. Učinilo ho bezejmenným a vzali mu většinu jeho síly. V průběhu svého času ale vytrval a zarputile pokračuje směrem ke svým cílům. Nejlepší však je jej nechat být tak, jak je — zapomenutým. Při setkání s ním radíme utéct.
1: Tato báseň byla objevena naškrábaná na vnitřní straně dveří od Knihovny, které nikdo po dlouhá staletí nespatřil. Dveře samotné byly uzamknuté jen proto, aby je našli o několik měsíců znovu otevřené. Jak se to stalo, je dosud záhadou, avšak v dnešní době je toto poškození připisováno Bezejmennému.
2: Věří se, že tyto tři klíče jsou metafora. O fyzických klíčích není známo nic, avšak vyvstává otázka, zdá je i ten, kteří "vlastní Žalářníci" pouze metaforou, nebo jde o opravdu fyzický klíč, či jen čisou formu vědění.
3: Byl odstraněn ze stránky z neznámých důvodů. Kdokoli dívající se na text vidí slova, ale jsou nejasné, nesmyslné a liší se od jednoho čtenáře ke druhému.
4: Na konci skytého textu se vždy objevují tato slova, pečlivě psaná. Po porovnání s rukopisem naškrábaným na dveřích se ukázalo, že se neshodují.
5: Podle tradice je původní autor tohoto spisu Harlekýn, který je stále vážený dobře známý z jiných textů.
O Zapomenutých
jsme zapomenuti,
jsme pány starých světů.
Modlitby a orace jsou
jen příběhy našim potomkům.
Kdysi dávno slavní králi,
však nyní už jen vzpomínkou.
Pozůstatky časů lepších.1
The Kasta bohů, tuláků a pobudů pocházející ze světů, které obrátily svůj pohled na jiné věci. Živé noční můry a zapomenutá božstva, jež se spojily z jediného důvodu: být pamatováni. Většina z nich věří, že když do Knihovny doplní knížku popisující jejich životní příběh, postoj k víře či jejich sílu, dosáhnou nesmrtelnosti. Ačkoliv lze toto tvrzení v jistém smyslu považovat za pravdivé,2 většina během psaní zahyne, jelikož do Knihovny přicházejí jen ve stavu mimořádného zoufalství.3
Malá skupina těchto bytostí se v určitou chvíli4 spojila sebenazývajíce Pozůstatky a prohlašujíce, že budou věřit jeden ve druhého, aby tak dosáhli svých dílů.5 Tu a tam lze spatřit nějakého z bohů již dlouho považovaných za mrtvé, jak prochází uličkami Knihovny, hledaje svou svatou knihu pro připomínku toho, čím kdysi byl. Často bývají naverbováni do řad Pozůstatků, kteří je poté odvádějí do míst hluboko za hranicemi Cest z důvodů nám neznámých.6
1: Nápis byl nalezen hluboko v Cestách věštcem velice přesných proroctví Sofotikem Farscrierem, jehož duše zmizela brzy poté, co se pokusil vykonat další pokyny na nápisu.
2: Co může být odolnější a nesmrtelnější, než-li psané slovo? - L. S.
3: Pro dosti výstižné zkoumání bohů a jejich podstaty si můžete přečíst věčné Dny Ištaru, překvapivě analytický deník Mezopotámské bohyně lásky, který je však bolestně suše napsaný. Přes to jde o vynikající spis o pokolení druhů.
4: Přesné datum je obtížné určit vzhledem k přítomnosti několika časových os, jež se v době schůze překrývají.
5: Víra boha je rozmarná záležitost, avšak vytrvalost několika jedinců, kteří již nejsou v žádném ze světů uctíváni, je fascinující případ hodný bližšího zkoumání.
6: Přesto, že se už mnozí pokusili najít místo "Božího držení", nikomu se to nepodařilo. Sbírka sepsaných dobrodružství několika badatelů je v současnosti uložena v západním křídle pod sekcí 'Božstva.'
7: Věřilo se, že adresovanou bytostí měl být Virakoča, avšak kvůli tak vyjímečné nerozeznatelnosti tónu, není zcela jasné, koho Nergal oslovoval.
O Strakách
Jeden pro žal,
dva pro smích,
tři jsou ke smrti,
čtyři pro vznik,
pět máš na křídla,
šest na zobák,
sedm pro tajemství,
mlč o tom však.1
Straky zvou sebe jakožto "Sběratele" a zatímco sdílí určité podobnosti s Žálařníky, jsou méně mocnou, ale za to více protivnou hrozbou, a to kvůli jejich schopnosti putovat Cestami.2 Straky již několikrát vnikly do Knihovny, pátrajíce po svazcích dokumentů. Přistupování k poutníkům s úmyslem přimět je jim pomoci při sbírání přdmětů, je u nich spíše vzácností.3
V současnosti nejsou známy ani spojitosti ani důvody k patrání po věcech, jež se pro ně zdají být lákavými, a mezitímco byly mnohé Straky přichyceny, když odcházely nebo přicházely do Knihovny, nespočet jiných bylo při odnášení artefaktů a knih úspěšných.4 Dřívější hlubší vyšetřování jejich pravé povahy nevedlo k ničemu. Druhý Archivář5 je nazval "Straky", neboť se zdá, že se vrhají jen po těch "blyštivých" věcech, které uvidí, bez ohledu na jejich hodnotu. Stávající mínění pohlíží na straky spíše jako obtíž, než cokoliv jiného.
1: Dřívejší prodloužená verze "Jeden pro žal" přibližně z roku 1498.
2: Straky se zřejmě řídí přirozenými smysly, avšak způsob, jakým se to děje, je zcela neznámý.
3: Na dobrodružstvích, kam Straky vyslaly některé lidi, bylo napsáno několik knih. Celý jejich seznam naleznete v Hlubokém jižním křídle.
4: Celkový seznam knih, které jsou považovány za odcizené Strakami má na starost současný Archivář.
5: Caduale Mezerizo, působící ve své funkci nějkratší dobu, jež zemřel ve spánku, poprvé, co si dovolil odpočinout.
kroutící se ohně hoří
hoří
hoří
moje oči
hoří
nechali mě hořet
nutili naslouchat
nutili poslouchat
pomozte prosím1
Šílenci se poprvé objevili v Cestách na začátku minulého století. Zprvu byli v Knihovně vítání, neboť jsme věřili, že jsou předpovězeným příchodem nových poutníků, avšak brzy jsme prohlédli naši chybu. Nebyli tím, čím se zdáli být, a když jsme zjistili, jak blízcí jsou k Žalářníkům, velmi rychle jsme jim zapověděli vstup. Dnes se stále toulají Cestami za pomocí neznámých metod, čas od času se pokouší znovunabýt povolení ke vstupu. Již dvakrát se jim to podařilo a pokaždé způsobili ohromné škody. Poprvé využili pro vstup Velké Sežehnutí, podruhé měli s sebou mladého Poutníka, který byl rozřezán a zlomen k poslušnosti.
V současnosti jejich motivům či cílům plně nerozumíme, vyjímkou jsou však ti, jež byli z jejich spárů vysvobozeni,2 a kteří je označují jako Rozsévači sváru nebo Povstání. Zdá se, že ke svým potřebám využívají nejen zařízení a stroje, ale i živé bytosti, bez toho, aby si uvědomovali důsledky.3 Z tohoto důvodu je třeba Šílence co nejefektivněji pronásledovat a vysledovat, neboť jsou schopni pro své podivné touhy roztrhat svět na kusy.
1: Tento úryvek 'nalezené básně' byl přestavěn do své nynější podoby Cordanym Woodem. Původně šlo o poslední slova zachráněné oběti Šílenců a jsou považována za umělecky hodnotné.
2: Za tyto zachráněné je označováno mnoho současných členů Hadovy ruky. Někteří z těch, jež měli příliš ran na těle či duchu na to, aby jim bylo možné pomoci, byli dáni do rukou Žalářníků, nebo se přistoupilo k jejich zabití Paliči knih, a to vše jen s dovolením Šílenců. S ohledem na nebezpečí ze strany Žalářníků, nejsou v blízké době plánovány žádné pokusy o záchranu.
3: Zajímavé je, že se Šílenci, zdá se, těší z používání prastarých zbraních, zvláště pak z božích náčinní a posvátných nástrojů božstev.
4: Woodovy příběhy jsou ústní tradicí. Sám Wood se nabídnul k jejich recitování, které konává v kostnici zemřelých mluvčích ve Třetím archivu.
O Daevitech
Vstaňme! Náš spící věk
je vzpomínkou minulosti
dávné. Sražme naše
věznitele, pochopí,
tu naplněnou pomstu!
Knihovna nechť zhoří! Knihy
nechť jsou pohlceny!
Srdce velkého strážce,
jenž hlídá knihy tam,
se stane mým jídlem. Konec
se blíží. Tak psáno jest. 1
Realita mění knihy; to je poměrně běžné pravidlo. Beowulf, například, byl pozměněn křesťanskými mnichy, aby obhájil výskyt v jejich knihovnách.2 Daévové jsou však v úplně jiné situaci.
Existuje podezření, že v určité době byli Daévové sami poutníky, odvrženci z řad odcházejících z jiného světa, kteří zemřeli při nějaké katastrofě či něčem podobném, a že někteří z nich se dostali do Knihovny při jejím zakládání, jak tvrdí Příběh o základního kamene. Nicméně jednou navždy opustili reality a nechali za sebou knihu.3 Naneštěstí kvůli podstatě Daévů samotných to nelze jednoduše ověřit.
Daévové obývají spis, jenž se nachází ve stavu ustavičného dopisování sebe sama. Jak text postupuje, objevují se na ni v jiných knihách reference,4 přestože vzpomínky těch, jež jsou dost staří na to, aby si pamatovaly tyto události sami, zůstavají nezměněny.5 Opravdu matoucím se zdá být to, že jak kniha pokračuje v sebepsaní, důkazy o existenci Daévů se samy vpisují do dějin. A proto není možné mít jistotu, když je texty zmiňují jako poutníky z jiného světa.
Nepochybně zřejmé je, že Daévové chovají vůči Knihovně vendettu z důvodů neznámých, ač se uvažovalo, zda neleží její zdroj v tom, že je možná magie Knihovny neuvrhla do stavu, v jakém jsou teď. Objevily se zdánlivě nahodile různorodé texty, vypravující o válce Daévů s Knihovnou a jejími obyvateli, navzdory tomu, že do té doby žádné záznamy o takové válce neexistovaly.6 Nejznepokojivějším se stává možnost, že se tyto události najednou promítnou do skutečnosti, aby se zpráva původního textu naplnila.
1: Úvod k Legendě o Daévech. Autor neznámý.
2: Vezměme v úvahu také Kralevice hvězdných společníků od Martina Swartlinga či Jehovovu Bibli.
3: I když přebal spisu je stále zachován, samotná Daévská kroninka byla před mnoha lety ztracena. V současné době se má za to, že se nachází v držení Obchodníků, nebo Žalářníků. Přestože by se prve jmenovaní dali přesvědčit k prodeji textu, cena by bezpochyby velmi vzrostla, pokud by byl odhalen náš záměr. Nejsou připraveny žádné plány pro pokus o znovuzískání knihy od Žalářníků, pokud jsou oni vyníky.
4: Pro úplný seznam změn v poznámkách a náhle se objevujících textů vizte Dědictví Daevů, současnosti pod správou Antonia Typhona.
5: Scaramungia i Irad tvrdí, že si na výše popsané nepamatují.
6: Události jako 'Proříznutí hrdla Gryphonova' či 'Konec Víry' se zdají být v bitvách klíčovými body, ač jsou obě tato stvoření známá svým obdivuhodným plněním podmínek.
7: Tento útržek byl nalezen napsaný na ohořené a potrhané stránce v Prvním Archivu. Název knihy je zcela neznámý, tento jí byl připsán jejím nalezitelem. Pokračuje rozsáhlé pátrání po větším množství informací.
Máte, oč jste žádali. Věřím, že toto jest vším, co potřeba vám bude v tento čas. Zda-li se střetnete s další skupinou, jíž budete zlekáni, bude vás zastrašovat či vás zastaví, spoléhám, že jí sami věnujete důkladný průzkum. Jestliže však máte prosbu o pravé vědění, o něco hlubokého a důležitého, jako znalosti o Naříkajícím městě anebo Kamenných knihách, pak budu více než šťasten z jejich zodpovězení. To jsou věci zajímavé. Všednosti, jako jsou tyto nebyly pro mne nikdy silnou stránkou a netěším se jejich zabýváním.
S pozdravem,
—Jericho Benalsh, Sedmý Vrchní Archivář Knihovny