Myslím, že spousta lidí si neuvědomuje, co je to teorie multivesmíru v praxi. Ano, někdo může jednoduše namítnout: "Ale já přesně vím, jak to přece funguje," ale často mu potom nedojde, že by mu mohla proletět hned v ten okamžik kulka hlavou. Nebo teď. Nebo klidně i teď. Existuje nespočet jiných, alternativních vesmírů, ve kterém se mohlo stát tolik věcí, avšak není to tak jednoduše zřetelné.
Je to zčásti chyba toho, že spousta lidí ani nechápe základní definici slova "nekonečno". Protože když řeknu: "Existuje nekonečně mnoho vesmírů, ve kterých bych se teď v tenhle moment zabil, avšak různým způsobem, ale na druhou stranu je v té samé množině věcí zahrnuto i nekonečně mnoho vesmírů, ve kterých bych po své smrti zas vstal, jako by se nikdy nic nestalo." Mate to, co? Jak může být v nekonečnu zahrnuto nekonečno? No, nemůže. Teda, tak to aspoň funguje, ne? Nekonečno je nejvyšší možné číslo, no ne?
Ne tak docela. Nekonečno není konstanta, není to číslo a už vůbec to není kvantifikovatelné. Je to něco, v němž to něco může zase být. Je to jako kdybyste hodně dlouho počítali a nikdy byste neskončili. Jste to jenom vy a počítání. Dosáhli byste někdy konce? Ne. A mohli byste? No, ne, je nekonečně mnoho čísel. A není tedy mé počítání zbytečné? Přesně tak.
Někdy si musíme uvědomit, že některé věci jsou nezjistitelné a nepochopitelné. Nekonečno je jedno z nich. Samotné je tak nepředstavitelné, že si to lidé často zobecňují a říkají tomu "nejvyšší číslo". Ale to už víme, že není pravda.
Zpátky k alternativním vesmírům. Celkově myšlenka toho samého je až vtipná a melancholická zároveň. Existuje tolik možných vesmírů. V každém z nich se stalo něco odlišného. Mohli jste si třeba ráno učesat vlasy na jinou stranu. Mohli jste si třeba tu hlavu rovnou oholit. Anebo vás mohl po zádech poplácat Hitler. Vtipné, co? A to nekončíme. Mohl vás taky potom začít vášnivě líbat, nebo vás bodnout do zad, nebo vás mohl pochválit za dobře odvedenou práci v gestapu, nebo v gulagu, nebo a nebo a nebo a nebo…
Tolik možných nebo. Neexistuje konstanta. Pouze proměnné. A proměnnými je všechno. Od vašeho kartáčku až po Johna Lennona. Opět narážíme na myšlenku nekonečna. Je nekonečno věcí, co se mohou měnit, co vzniknou přeměnou a z toho vznikají další reality. To je to nekonečno. Neexistuje okamžik, kdy to všechno začalo. Časová linka nemůže být sestavena, když čas je také proměnnou. Tady končí také Einsteinova Teorie relativity. Rychlost světla je konstantní v našem světě, ale ne v jiných. Tam může být konstantní zase třeba… lidský rozum. Všichni jsou stejně chytří. Ale to je opět irelevantní se zbytkem.
Možná si říkáte: "Není tedy jedno, co kdy udělám? Jinde to mé já stejně udělá, tak proč se snažit? Nikdy nebudu originální." Ale to je špatné myšlení. Berte to jinak. Jaká je pravděpodobnost, že jste v tomto vesmíru? Ve vesmíru, kde žijete klidný život, možná trochu stresující, ale to je jedno. Ve kterém jste ještě neumřeli. Ve kterém je potvrzeno, že existujete. Úřady o vás vědí a vždy o vás vedou záznam. Někdo vás má rád. Třeba jste ve vesmíru, kde se vaše kamarádka opravdu stane milenkou a později i partnerkou. Nebo nejste, ale aspoň vám to dá zkušenosti. Do života. Do vašeho tak nepravděpodobného života.
V tom je krása alternativních vesmírů. Ano, můžete žít s myšlenkou, že existují reality, ve kterých jste umřeli mučednickou smrtí, ale jsou tady i vesmíry, kde vás lidé milují, kde pro ně nejste jen zrnko písku v duně. Jak bylo již několikrát vyřčeno: "Zemřel, umírá, umře. Žil, žije, bude žít. Jde pouze o úhel pohledu."